Hana Hrušová

Hana Hrušová začala intenzivněji malovat teprve před zhruba 10 lety, umění v různým podobách

ji ale provází celým životem. Po krátkém období v 80. letech, kdy se věnovala speciální pedagogice, nastoupila před revolucí do dílen Malého divadla, kde pod vedením Akademického malíře Milana Plítka a Nadi Plítkové měla možnost proniknout do světa loutek. Po revoluci odešla na volnou nohu a začala se zabývat textilem a vyrábět a navrhovat textilní hračky. Pod značkou Háhruška, kterou Hana založila spolu s manželem Josefem, si je mnozí z vás budou určitě dodnes pamatovat.

Ve svých obrazech, tvořených pomocí techniky olejomalby, se zabývá člověkem

a v naprosté většině případů konkrétně ženskou tváří. Přestože chce někdy odbočit jinam,

vždy ji proces malby svede zase zpět k tématu, které ji fascinuje nejvíce a to právě ke smyšleným ženským portrétům, u nichž můžeme pozorovat vlivy secese, art deca a částečně také pointilismu.

“Miluju modrou…jakýkoliv odstín.

Někdy si říkám, té modré už bylo dost, ale nikdy ji není dost! Pokaždé se mi do obrazu vloudí modrá, nádherná královská a azurová, nebo pařížská či kobalt a indigo.

Ty barvy mě prostě fascinují! Je to fakt zážitek.

Když mám před sebou čisté, bílé plátno, vezmu štětce a nanesu modrou.

Maluju  pořád,  každý  den.  Nemůžu  dospat,  abych  mohla  vzít  olejové  barvy  a  ponořit  se  do  malby. Nevnímám čas, nemám hlad, jen mě pohání touha malovat. Maluji ženské tváře, pořád dokola. Často si kladu otázku: ”Proč pořád děláš ty hlavy? Vždyť kolem nás je toho tolik vzrušujícího..”

Odpověď zní: “Nevím…prostě mě nic jiného nebaví..,” Snažím se, ale výsledek je…hlava.., Hlava ponořená do vymyšlených kytek, dávných neexistujících listů, někdy i rozpixelovaný obličej na tisíce barevných kostiček, které pečlivě skládané vedle sebe, vytvářejí další abstraktní tvary.. Moje milovaná Galeristka Iva napsala:

“Na  těchto  obrazech  je  krásné,  že  barvy  v  nich  jsou  jasné,  nesplývají,  protože  září  různými  tóny.

Mozaika vytváří ucelený dojem pestrosti a barevnosti a přitom…každý tón svým životem si žije a v souladu s ostatními, budí pocit harmonie”

Je to prostě pocta...moje obrazy ji inspirují a tak k nim píše básničky, které lepí na zadní stranu mého obrazu. Iva říká: Hani, ty vlastně maluješ sama sebe..”

Možná má pravdu, obličeje vyjadřují moje emoční rozpoložení..

Někdy  jsem  smutná...to  mi  pod  rukama  vznikají  zasněné  obličeje se zavřenýma očima, odevzdané svému osudu. Abych umocnila pocit jemnosti, pokryji namalovaný obličej bílými tečkami…dívka vypadá,  jako  by  byla  za  závojem.  Jindy  srším  energií  a  maluji  sytými,  zářivými barvami. Otevřené, sebevědomé  oči.  Většinou  vytvářím  kolem  hlav  zlatý  kruh,  který  určuje  uzavřený prostor a evokuje jakýsi podvědomý pocit bezpečí, ve kterém bychom všichni chtěli být. Často taky namaluji na jedno plátno dvě až tři hlavy, obličeje se vzájemně propojují a každý z nich vyjadřuje jinou náladu..

I když někdy navenek působím suverénním dojmem, v jádru jsem citlivá. Naopak mi někdy chybí sebedůvěra, často se ptám, když stojím před nějakou novou výzvou..”Budu to umět?” Jakmile to ale vyslovím, vím, že budu.. :-))”

Společné výstavy s Hanou Krupa : 2018 "Srdeční záležitosti" v galerii Liberete v Českých Budějovicích, 2022 "Společně" v galerii Na Dvorku v Českých Budějovicích, 2024 výstava "Žena na entou" Na zámečku v Boršově nad Vltavou a v září "2024 jsme byly vybrány na mezinárodní výstavu v Benátkách, organizovanou agenturou Verum: "Arte Venezia Conterporary Art Exibition," Scuola Grande San Teodoro.